Černá věž, Klatovy
Až do poloviny 16. století se Klatovy kromě silného opevnění s baštami a jedinou poměrně nízkou kostelní zvonicí nemohly pochlubit výraznější dominantou města. A přece už bezmála půl století patřily mezi nejbohatší města v Čechách a v roce 1540 je majetností předčily jen Praha a Kutná Hora.
Touha po důstojné reprezentaci a současně zdůvodnění potřeby doplnit obranný systém města v době vojenského i požárního nebezpečí se změnila ve skutečnost rozhodnutím o stavbě vysoké a mohutné věže. Stavba byla městem zadána mistru Antonínu Vlachovi, o jehož osobě téměř nic nevíme. Jsou dohady o tom, zda pocházel z Itálie, nebo to byl český kameník. V Historii klatovské od kronikáře Jana Floriana Hammerschmieda je psáno, že byl z Amsterodamu. Původ Antonínův zůstane již zřejmě navždy neobjasněn, ale jeho dílo tu máme dodnes.
V roce 1547 jsou položeny základy k mohutné věži. V tomto období však dochází k hospodářskému úpadku vlivem dočasných konfiskací majetku po válce šmalkaldské a stavba díky nedostatku finančních prostředků pokračuje jen velmi pomalu. Do roku 1555 dosahuje stavba věže jen pátého patra – letopočet je vytesán nad oknem tohoto patra. O dva roky později, roku 1557, dochází k osazení krovu klatovským tesařským mistrem Janem Piťhou a měděnou bání se zlacenou figurou lučištníka. Tím byla stavba věže dokončena. Mistr Antonín, od roku 1588 již s přídomkem občan klatovský, postavil také radnici vedle Černě věže a opravil a rozšířil Arciděkanský kostel, jehož klenba se roku 1550 s částí zdí zřítila, takže zůstala jen průčelní zeď a zeď presbytáře.
Od roku 1557 je osud nové a zdaleka viditelné věže navždy spojen s životem města. 12. května 1579 prožívá město jednu z největších katastrof. Toho dne padlo za oběť ohni 300 domů ve vnitřních hradbách a plameny ožehly věž natolik, že podle vzhledu je nazývána Černá.
Po rekonstrukci města a Černé věže odlil mistr zvonař Martin Jindra roku 1582 nový zvon místo původního, který se při požáru roztavil. Byl zavěšen roku 1583 a pojmenován Bartoloměj Ondřej, čili Ondra a lidově se tedy všeobecně ujalo Vondra. Vážil 4 950 kg a přežil další dva požáry 6. 7. 1615 a 8. 6. 1689. zdroj [1] Dle jiných zdrojů je název věže odvozen až od velkého ohně v roce 1758, při kterém se žárem rozlil i původní zvon. V roce 1760 byl zavěšen nový zvon, pocházející z dílny P. A. Jacominiho. Zvonu se opět lidově říká „Vondra”. V roce 1938 zvon prasknul vinou těžkého srdce a byl opraven ve zvonařské dílně Rudolfa Manouška staršího v Brně-Husovicích a v roce 1940 opět zavěšen.
Dnešní podoba věže je známa od roku 1872. V roce 1870 byla stará báň shozena vichřicí (místo, kam dopadla, je na náměstí vyznačeno) a věž dostala jehlanovou střechu. Tím věž získala svou současnou výšku 81,6 metrů. Je však třeba zmíni, že k určité významné změně vzhledu věže došlo ještě před osudnou vichřicí – konkrétně v roce 1854, kdy byly osazeny na věž velké ciferníky hodin. Kvůli tomuto stavebnímu zásahu (prý kvůli tomu, aby byly ciferníky umístěné vizuálně symetricky) byl ochoz věže z původní výšky 45,4 m posunut výš na současnou hodnotu 48 metrů nad zemí.zdroj [2] Možná kvůli této změně, nebo kvůli tomu, že obecně informace o výšce ochozu klatovské Černé věže nebývá moc známa, se stále objevuje spousta různých výškových údajů výhlídkového ochozu. A rozptyl je vpravdě až bizarní – od původní (staré) výšky 45 m až po závratných 73 m!
Budeme si tedy pamatovat, že (ať si píše kdokoliv, kdekoliv a cokoliv) skutečná výška ochozu Černé věže v Klatovech je od roku 1854 rovných 48 m, což mimochodem potvrdilo i měření fyzikálně nadšených studentů klatovského gymnázia v květnu 2010.
Za zmínku na Černé věži jistě stojí i čtyřiadvacetihodinový orloj navržený prof. Ferdinandem Vaňkem, který je umístěn v dolní části věže na straně přivrácené náměstí. Bližší zmínku o něm najdete v článku „Hodiny na Černé věži“.
V horní části Černé věže bydlel v minulosti věžný, který znělkou hlásné trubky ohlašoval večerní čas, zvláště od 22 hodin do čtvrté hodiny ranní obcházel po ochozu, obhlížel město, okolí a každou hodinu troubil do všech stran, aby lidé věděli, že skutečně bdí. Při zjištění požáru vyhlásil věžný poplach úderem srdce zvonu a podle počtu úderů lidé poznali, ve které čtvrti hoří. Po odchodu do důchodu posledního věžného Antonína Kubíka (více v článku „O zvonících“) v roce 1962 již tato funkce nebyla obnovena. Tradici nočního troubení do všech stran v dnešní době převzala technika.
Po posledních opravách v šedesátých a sedmdesátých letech slouží Černá věž zejména milovníkům krásného pohledu na panorama Klatov a okolí. Na Černou věž vede 226 schodů. zdroj [3]
zdroje:
- SUCHÝ, Jindřich. Černá věž Klatovy. Klub přátel Klatovska, o. s., 2014.
- ADÁMKOVÁ, Jiřina – soukromé pátrání po archivech a kronikách [ústní sdělení].
- MKS Klatovy. Historie Černé věže [online]. [cit. 2018-10-12].
Dostupné z: http://www.mksklatovy.cz/page/ 9814/ article/ 7858/ historie-cerne-veze